Rozhovor pro magazín Luxor

Kniha Pohádky mého života je velmi autobiografická, jak se Vám tato
osobní zpověď psala? Věděla jste vždy, že chcete psát o svých zážitcích?
A kdy přišel 
moment, kdy jste se dala do psaní?

Před pár lety jsem netušila, že někdy knihu napíšu. Když jsem ale své životní
příběhy vyprávěla svým přátelům a známým, často jsem od nich slyšela, že mé
vyprávění je velice poutavé, abych to vše sepsala a knihu vydala. Zhruba tři roky
jsem si psala poznámky a před rokem v zimě jsem se náhle rozhodla, že budu
knihu psát intenzivně každý den. Zkoušela jsem, která denní doba mi vyhovuje
nejvíce. Bylo to brzo ráno. Optimální bylo psát dvě až tři hodiny. Objevovala
jsem také svůj styl, nejdříve jsem knihu psala ve třetí osobě. Zkusila jsem to
změnit a psát sama o sobě, kniha tím získala větší hloubku prožitku a dynamiku.
Lidé mi píšou, že jsem v některých pasážích hodně odvážná a velice otevřená.
A prý má i detektivní charakter, což jsem si během psaní vůbec neuvědomovala.

V první části popisujete sportovní kariéru v dětství, kdy jste se věnovala
gymnastice a dále v knize píšete o tom, jak jste se stala reprezentační
golfistkou v pozdějším věku. Co Vám sport dal a co vzal?

Rozhodně mi sport více dal, než vzal. Můj tatínek mi připomínal, že naše těla
milují a potřebují pohyb. Dnes už tatínek nežije, přesto si na jeho slova často
vzpomenu, protože cítím, jak mi sport dělá dobře. Jak ve sportovní gymnastice,
tak v atletice jsem se dostala do širší reprezentace, ale nikdy jsem naši zemi
se lvíčkem na prsou nereprezentovala. A když se blížil 50. rok mého života, což je
v golfu vstup do seniorského věku, zahlédla jsem možnosti se lvíčkem na prsou
mezinárodní turnaje hrát. Společně s Českou golfovou federací jsem
zorganizovala nominační turnaje pro výběr 6-ti členného týmu žen
na Mistrovství Evropy seniorek. Před 4 roky jsme se při své první účasti umístily
na 15.místě, vloni již na 12.místě. A také jsem vyjela na Mistrovství Evropy
seniorek jednotlivkyň, jsem nadšená z loňského nádherného 12.místa.
Namotivovala jsem seniorské golfistky, aby na svém golfovém švihu a celkovém
zlepšení golfové hry pracovaly. Nyní máme jednak každá individuální tréninky,
ale také společné golfové tréninky s trenérem a kondiční cvičení. Stojí to dost
peněz, nás to ale náramně baví, ta touha a chuť být ještě lepší a lepší
i po padesátce je přece nádherná!

V Tibetu jste se setkala s „žijícím Buddhou“ Erang Rinpočhe, byla jste
duchovně založená i před tímto setkáním?

Naše první „náhodné“ setkání v Číně a po dvou letech mou cestu za ním
do Tibetu do 5 tis m.n.m. popisuji detailně v mé knize Pohádky mého života
(vydala jsem ji pod pseudonymem Annie D. Fox). Zhruba do svých 30 let jsem
znala pouze sport a materiální svět, svět výkonů a zisků. Pak mi jedna žena dala
do ruky knihu Miluj svůj život od Louise Hay. Přečetla jsem prvních pár stránek
a naprosto nerozuměla tomu, co se tam píše. Knihu jsem odložila, uběhly zhruba
dva roky, odehrály se mi události, které mě donutily vzít knihu opět a začít ji číst.
Dychtivě jsem se o svět spirituality a lidského Bytí začala zajímat a tento
zájem ve mně přetrvává dodnes.

Kdy Vás poprvé napadlo vydat se na cestu do Tibetu? A co Vás během cesty
nevíce překvapilo?

Během mého prvního setkání s „žijícím Buddhou“ Rinpočhe jsem od něho
dostala vizitku. Později mi jedna žena řekla, že učitelé dávají svým žákům tímto
způsobem pozvání a že bych za ním měla jet. Vypadalo to celé úplně šílené,
ale po čtyřech měsících hledání, kde vlastně jeho klášter je, jsem se rozhodla
za ním jet. Do té vysoké nadmořské výšky jsme stoupali týden a já pak u něho
strávila neuvěřitelných čtrnáct dní. Byli jsme i s mými přáteli úplně první běloši,
kteří se na to místo dostali. Očekávala jsem skalnaté hory, ale v tom místě
východního Tibetu jsou v 5 tis m.n.m. zelené kopce poseté květy. Stovky druhů,
které jsem neznala. Prostě nádhera. Po osmi letech v únoru 2018 přijel tento
mimořádný člověk za mnou do Prahy. Nepřál si ovšem žádnou publicitu, celý
jeho pobyt zde byl vlastně utajený. Výstava fotografií z mé návštěvy v Tibetu
je k vidění ve 3.patře OD Kotva v Praze.

A naopak, co nejvíce překvapilo místní, u kterých jste přebývala?

Pravděpodobně to, že jsem vůbec přijela. Když jsem se znovu s Rinpočhe
v Tibetu setkala, řekl pouze: „Dáme si čaj?“ Až později potvrdil, že mě očekával.

Změnilo to Váš pohled na cestování?

Bylo to vůbec poprvé, kdy jsem se vypravila do ciziny a vůbec jsem ani já,
ani cestovka nevěděla, kde to místo je a jak se tam dostaneme. Bylo to velice
dobrodružné a napínavé, vlastně i proto se má kniha jmenuje Pohádky.

Plánujete další cesty?

Chystám se za Rinpočhe znovu příští rok. Dostavěl v tom místě školu pro děti,
kterou pomáhám provozovat a sháním finanční podporu. Nejbližší škola je 160
km vzdálená, kdyby tu školu nepostavil, děti místních pastevců by vyrůstaly bez
vzdělání. Dokonce se učí i anglicky. Ráda bych jim dovezla velkou nástěnnou
mapu světa v tibetštině a další školní pomůcky.

Které knihy Vás nejvíce ovlivnily?

Jako malá jsem četla málo, spíše jsem hltala životní příběhy lidí, kteří něco
dokázali. Chtěla jsem přijít na to, co dělají jinak, jak přemýšlejí. Ta první
„nakopávací“ kniha byla, jak jsem již zmínila, Miluj svůj život od Luise Hay.
Velice silně na mě zapůsobil Racek od Richarda Bacha, Čtyři dohody od Dona
Miguela Ruize, Cesta pokojného bojovníka od Dana Millmana, Alchymista
od Paula Coelho a Moc přítomného okamžiku od Eckharta Tolle. Všechny poznatky
z těchto knih uplatňuji nejenom ve svém každodenním životě, ale zejména
ve vypjatých situacích v golfových turnajích.

Jaký typ příběhů Vás nejvíce oslovuje jako čtenářku, po čem v knihkupectví
nejčastěji sáhnete?

Z toho, co jsem vyjmenovala, vidíte, že jsou to hlavně motivační a inspirativní
knihy. Lidé, kteří mou knihu přečetli, mi říkají, že ta moje patří také do té
kategorie. Často se podívám do knihy, jako je třeba Rukověť bojovníka světla
od Paula Coelho, kde jsou pouze krátké citáty nebo příběhy. Ty citáty od slavných
lidí sbírám. A když není čas na četbu a hledám na něco odpověď, vytáhnu si kartu
Osho zen tarot nebo Poselství bohyní od Doreen Virtue. Když jsem třeba
studovala astrologii, pročetla jsem několikrát i veškerou mytologii. Řekla bych,
že se věnuji vždy tomu tématu, které v tu chvíli můj život právě naplňuje.

Kterou knihu máte nyní na vašem nočním stolku?

Úplně nečekaně mi přišla poštou kniha Duše a křídla od českého autora
Miroslava Zámečníka. Naše knihy mají podobné témata mraků a slunečních
paprsků na obalu. Jde o filozofickou knihu, čte se po pár stránkách, ale jsem
z ní nadšená. Až ji dočtu, plánujeme se setkat a já se moc těším.